sobota 28. listopadu 2015

Rozsvícení Vánočního stromu a moje první výroba Vánočního věnce

Pěkný večer všem, kteří zavítali na můj blog. :) Dneska se s Vámi podělím o mé předvánoční zážitky.
Včera se konalo Rozsvícení Vánočního stromečku ve Frýdku-Místku. Šla jsem tam s přítelem. Jako každý rok, i letos zde bylo plno lidí, takže jsme se na náměstí mačkali jako sardinky. I přesto však vládla Vánoční atmosféra. Naší první zastávkou byl stánek s punčem. Musím říct, že byl opravdu výborný. Byl i s ovocem a byly tam jahody! (To je něco pro mé chuťové buňky).


Zatímco jsme se drali davem, na jevišti vystupovaly děti, které zpívaly koledy. Poté přišli andílci, kteří chtěli znát dětská přání, aby je vzali s sebou do nebes no a co se dělo pak? Pak se na náměstí uskutečnila nádherná projekce a v pozadí hrála Tichá noc. Po skončení koledy se počítalo do tří, no a pak se rozsvítil stromeček. Byla to pěkná podívaná! :) Jo a dokonce vzlétl i lampión.





V průběhu večera bylo tolik ztracených dětí. Jak řekl člen skupiny Mirai, bylo to tam jak na informacích. :D A jak už jste tedy mohli pochopit, dále na jevišti vystupovala hudební skupina MIRAI. Už jsme je s Tomášem viděli na Sweetsen festu a opět to byla skvělá show. Vždycky to umí rozproudit. Když skončili, obešli jsme si s Tomášem ještě pár stánků. Koupili jsme si arašídy v cukru na večerní chroustání u televize, a poté jsme šli domů.


Spali jsme u jeho babičky, která má vždy načechrané a voňavé peřiny a asi víte, jak dobře se pod nimi může spát. Tentokrát jsme šli spát celkem brzo. Už něco po desáté. Já už pomalu usínala v jeho náruči, takže jsme se pak vydali na kutě oba dva.

Ráno jsem Tomáše probudila tím, že jsem ho zlechtala na noze. :D Po snídani jsme se vrhli na Vánoční věnce. Jelikož jsem je nikdy předtím nevyráběla, ze začátku jsem byla trochu trdlo. Občas mi pomohla Tomášova babička, nebo Tomáš. Nakonec jsem to zvládla a dokonce se mi ten můj výsledek líbí. Hodně mě ta výroba bavila.

Později jsme šli do Lidlu koupit jeho sestře kytku, protože měla dnes odpoledne oslavu narozenin. Cestou z obchodu jsem se strašně smála, protože když jsem tu kytku nesla, šťouchla do mě jedna starší paní, no a jeden stonek se trochu natrhl. Kdybyste slyšeli, jak Tomáš reagoval, když jsem mu to ukázala. (Rozhodně to nebylo slušné).

No a na konec se odehrála oslava. :) Teď už si jen užívám domácí pohodu s čajem a celkem se těším do postele. Jsem totiž nějaká unavená. :)

Přeji pěkný zbytek večera i víkendu. :)
Vaše Kikuš.
Read More

středa 18. listopadu 2015

Jóga, špetka bláznovství a radost

Ahoj všichni, poslední dobou mám takovou blogovou pohotovost. Mám plno nápadů a návrhů na články, ale ani jeden nemám chuť momentálně psát. Chci napsat něco jiného. Něco, co momentálně prožívám, něco, co se momentálně děje. 
Od pátku nevidím a neslyším nic jiného než reakce na útoky v Paříži. Jsou tím zaplněny televizní zprávy, facebook, mnohdy i Vaše blogy aj. Už je to celkem na nervy lezoucí. Takže jsem se tomu přestala věnovat a nemám sebemenší zájem to pořád poslouchat. Jediné, k čemu bych se vyjádřila jsou ty změny facebookových profilů. To je prostě blbost. Možná tím vyjadřujete podporu či soucit, ale ve skutečnosti to Francii vůbec nepomůže. No nic, jedeme dál..
Jak jste si mohli na mém blogu povšimnout, o letních prázdninách jsem začala s jógou. Původně to bylo jen takové zkušební, jestli by mě bavila, ale celkem mě to chytlo a jóga je mou rutinou. V józe nejde až tak o protahování těla. S jógou souvisí i meditace a tedy i duševní rozvoj. Jóga mě začala opravdu bavit a i když jsem začátečník, tak to úplně stačí. Je skvělé se radovat ze svých pokroků. Hned se člověk cítí mnohem lépe.
JÓGA NENÍ O TOM, JAK PERFEKTNĚ JI UMÍME, NEBO JAK PERFEKTNĚ NÁM JDE. JÓGA JE O NAŠICH POKROCÍCH, KTERÝCH PŘI DOSAHUJEME A O TOM, JAK SE DÁLE ROZVÍJÍME.

Dnes ráno jsem byla pozitivně naladěná. Vstala jsem s úsměvem, popřála řidičovi autobusu dobré ráno a během dne jsem zjistila, že když Vy jste pozitivní, může se Vám to vrátit také v pozitivní sféře. Třeba lichotkou nebo úsměvem někoho jiného. 
V životě je tolik maličkostí, kterými můžeme druhé povzbudit či potěšit. I ten úsměv udělá hodně. :)
Píšu tenhle článek a zrak mi najednou uletí na dnešní datum. Je 18. listopadu, to znamená skoro konec listopadu a 14 měsíců s Tomášem. Je skoro konec listopadu a já už mám nakoupené všechny dárky. Možná jsem blázen, ale Vánoce miluju, takže jsem radši měsíc v předstihu. V prosinci mě čeká pečení cukroví, balení dárků a další činnosti. 

MOMENTÁLNĚ PŘEMÝŠLÍM NAD TÍM, JAK JSEM SI KONEČNĚ KOUPILA VÁNOČNÍ SVĚTÝLKA, ABYCH SI UDĚLALA RADOST A TAKY, ŽE SVŮJ ÚČEL PLNÍ. 
TAŤKA MI KONEČNĚ UDĚLAL POLIČKU, O KTEROU JSEM TOLIK ŽADONILA A JÁ MÁM Z TOHO OHROMNOU RADOST. JO, MÁM RADOST Z VÁNOČNÍCH SVĚTÝLEK A POLIČKY. MOŽNÁ JSEM TROCHU BLÁZEN. ALE KAŽDÝ Z NÁS MÁ V SOBĚ ŠPETKU BLÁZNOVSTVÍ.:) 

Světýlka, polička..tohle jsou hmotné věci. Ale co třeba takový úsměv, objetí, vlídné slovo? To je to, co zahřeje u srdce. A když vás obejme osoba, kterou máte rádi, poskytne Vám pocit bezpečí, který někdy tak zoufale každý z nás potřebuje.Tohle jsou zase ty nehmotné věci. A v mnoha případech jsou právě ty nehmotné věci důležitější než hmotné. Ale o tom zase někdy příště. :)
Tato fotka se již objevuje u jednoho článku. Je z říjnového focení. :)

Vaše Kikuš.

 

Read More

neděle 8. listopadu 2015

Ovocné řezy s piškoty a pudinkovým krémem

Dnes odpoledne jsme s otcem pekli. Zde můžete vidět, jak to dopadlo. Pokud jsme někomu z Vás navnadily chuťové buňky, tak tady máte recept. :)

Těsto a ozdoba:
6 vajec, 6 lžic krupicového cukru, 1 sklenička oleje, 1 prášek do pečiva, 12 lžic polohrubé mouky, čerstvé nebo kompotované ovoce, piškoty, šlehačka.

Pudinkový krém: 1 litr mléka, 3 balíčky vanilkového pudinkového prášku, cukr dle chuti, 1 kostka másla

Postup: - Z mléka, pudinkového prášku a cukru uvaříme za stálého míchání hustý pudink. Po vychladnutí jej vyšleháme se změklým máslem.
- Vejce ušleháme s cukrem do husté pěny, přidáme olej a lehce vmícháme mouku smíchanou s práškem do pečiva. Těsto natřeme na vymazaný a moukou vysypaný plech a upečeme. Po vychladnutí moučník poklademe libovolným ovocem, potřeme krémem, poklademe piškoty a ozdobíme šlehačkou a ovocem.

 Vaše Kikuš.


Read More

neděle 1. listopadu 2015

Halloweenská tančírna a procházka v Dobré


Krásný nedělní večer! :) No, možná není krásný pro všechny, jelikož zítra nás čeká škola či práce, ale i tak Vám přeji, aby byl alespoň pohodový.
Včera bylo 31. října, což znamená, že byl Halloween. Já a můj přítel jsme měli koupené lístky na Halloweenskou tančírnu, takže náš plán byl jasný. Celý týden jsme zvažovali, jestli půjdeme za masky, nebo ne. :D Tomáš byl proti, ale v pátek, den před akcí, souhlasil, že si vezme kostým a půjde za upíra. Naše kostýmy byly spíš jen tak, "aby se neřeklo". Každopádně nám to nevadilo.

Přípravy byly v plném proudu. Já měla jít za čarodějnici. Chtěla jsem si nakreslit pavučinu na líčko, ale nebyla jsem moc zručná. Vyšlo to až na potřetí a to mi ji kreslil Tomáš. Musím ale uznat, že se mu povedla. I přesto, že mu to trvalo deset minut, protože jsem se neustále smála.

Jedlá dekorace :D

Tančírna začínala v sedm, ale my jsme vycházeli v osm. Počítali jsme s tím, že než se akce rozjede, bude to chvíli trvat. Překvapivě byl plný parket a všude plno lidí. Občas se nedalo na parketu ani pořádně tancovat, nebo vůbec hýbat. Ale i tak jsme si to užili. Bylo fajn, že jsme tam byli taková velká parta, takže jsme se zabavili. A co je hlavní, moje nejlepší kamarádka ze základní školy mě opravdu hodně podpořila. Přinesla mi tím do života nádhernou životní lekci.

Další den, tedy dneska, jsme jeli do Dobré, protože Tomáš a můj nejlepší kamarád Radek jeli pro svá auta ke karosáři. Do Dobré jsme jeli autobusem a ten byl doslova nacpaný, protože všichni jeli na hřbitov. Bohužel, vyskytl se háček. Kluci zapomněli napsat, v kolik přijedou, takže karosář nebyl doma. Což znamená, že jsme v Dobré chodili všude možně, abychom zabili čas. Za ty dvě hodiny, co jsme strávili venku chozením, nám všem byla pořádná zima. Řekla bych, že se ze mě pomalu, ale jistě stával rampouch. Ještě, že měl Tomáš alespoň rukavice. Malá záchrana. :)

Asi hodinku jsme seděli na lavičce u kostela. Já jsem fotila vše, co mě zaujalo a ostatní se schovávali před objektivem. :D Poté jsme se ještě procházeli a nakonec jsme šli pro auta.

 Vyřídili jsme to poněkud rychle no a závěrečnou zastávkou byl hřbitov. Zapálili jsme svíčky (no, spíše Tomáš, protože já a zapalovač nejsme kamarádi), a pak mě odvezl domů. Je zvláštní, že i hřbitov má své specifické kouzlo. Když tam jdete večer a všude hoří svíčky, to je nádhera. A kolik lidí se tam sejde..

Vaše Kikuš. 


Read More

© WorldofKristyna, AllRightsReserved.

Designed by ScreenWritersArena