Brigáda a další novinky

Ahoj, moc se omlouvám, že jsem zde již delší dobu nenapsala. Je to z toho důvodu, že mám brigádu (nebo spíše měla jsem, jelikož 31. 7. končím). Dělala jsem na aquaparku u kebabu. Poněkud náročná práce v tom smyslu, že jsem neustále v kontaktu s lidmi a někteří dokážou být opravdu protivní. Mnohdy nehorázně moc. Ten největší problém nastává ve chvíli, kdy nám dojde nějaká surovina, či opravdu potřebná věc (kelímky, ubrousky, zelenina..). To pak musíme běžet pro nové zásoby a nedej bože, když to dojde všechno. Zákazníci by se mohli zbláznit. Stává se taky, že se často udržíme jen tak tak, abychom něco neřekli. Jsou to přece zákazníci, i když jsou sebevíce protivní, nemůžeme si dovolit jim to oplatit. Prostě se jen usmějeme a ignorujeme. Tak už to hold bývá.
Ve chvíli, kdy nejsem v práci a mám volno, snažím se být s přítelem či kamarády, nebo jen odpočívám. Jelikož strávit celý den v horku a poblíž slunce, to není moc příjemné. Dalším problémem je inspirace. V posledních dnech se ke mně moc nedostává. Což je, jak jsem se už zmínila, trochu problém, jestliže chci něco napsat.
Zanedlouho pojedu na dovolenou, takže pak určitě nevynechám článek o ní. Teď jsem byla trochu omezená se psaním, jelikož můj počítač už je značně starý a pomalý, takže tam už se psát moc nedá. Ale z peněz za brigádu jsem si koupila notebook a konečně mám na čem psát.
Snažím se dočíst knížky, které mám půjčené od spolužačky, ale s časem to není moc slavné. Doufám, že alespoň na dovolené něco přečtu. :)
Taky už pomalu vymýšlím, co koupím přítelovi k ročnímu výročí. Pár nápadů mám, ještě vybrat a nějaký uskutečnit. Možná jich vyberu více. Znám se, takže je to dost možné. :D Jestli vás někoho něco napadne, určitě mi zanechte komentář, ráda se inspiruju jinými. :)
Když to všechno shrnu, snažím si užívat prázdnin, i přes práci, či jiné zábrany. Chodím ven s přítelem, kamarády, občas chodím zpívat karaoke do jednoho klubu, výlety apod.
Dále bych Vám jen popřála krásný zbytek večera a užívejte si prázdniny! :)

Vaše Kikuš.

Read More

Malá Skála - Vranov Pantheon

Minulý pátek jsem vstávala v 5 hodin ráno, protože jsme jeli na „čundr“. Vlak nám jel asi v 5:50 už si to přesně nepamatuju. Jeli jsme dvě hodiny do Pardubic, kde jsme čekali na další vlak směr Malá Skála. V Pardubicích na nádraží byl stánek s Pardubickým perníkem, takže nám mamka každému jeden koupila. Na Malou Skálu cesta trvala také přibližně dvě hodiny. Tahali jsme se s batohy a karimatkami z vlaku do vlaku, opravdu zábava.

Když jsme dorazili na Malou Skálu, došli jsme k Jirkovi - matčin kamarád u kterého jsme měli pobývat. Následovalo seznámení a odložení věcí. Poté jsme šli do zdejší hospody na oběd, který byl výborný a porce byly obrovské. Během odpoledne se rozhodlo, že se projdeme po zdejším okolí a vylezeme na hrad Vranov Pantheon, jehož kastelánem byl právě Jirka. Můj bratr a matčiny kamarádky syn Dominik využili možnosti a zahráli si na horolezce. Vyšplhali na zhruba 15 metrovou skálu. Můj bratr dokonce šplhal ve svých starých kluzkých teniskách. Velký obdiv pro oba dva. Já bych se na tu skálu ani neodhodlala.

Naše cesta dále pokračovala přímo na hrad, kde jsme ten večer měli spát. Nejdříve jsme si ho šli prohlédnout a večer jsme na něj šli znova. Ještě tam byla skupinka turistů, což byli děti z Turecka, Anglie, Řecka..a české děti z dětských domovů. Údajně to byl nějaký projekt. Moc pěkné řekla bych.

Musím také podotknout, že celý páteční den to pro mě byla nuda. Pro bratra tam byly skály, trampolína, kamarád..pro sestru zase koně. Byla jsem tam taková ta střední věková kategorie, která tam nikoho neměla.

Během dne jsme byli na jejich zahradě, kde Dita (Jirkova manželka), pěstovala spoustu zeleniny, ovoce a nějaké ty květiny. Jelikož tam foukal celkem studený vítr, vždycky nám uvařila mátový čaj. Mátu brala z vlastní zahrádky. Nebo potom vodu s kopřivami a limetkami. 

Jirka s Ditou a jejich dětmi žijí v takové roubence. Mají nízké stropy, nádhernou pec, okna, která už mají svou historii, ale je to moc pěkné bydlení. Každopádně asi nic pro mě. 

V sobotu se konala výstava pana Jana Malíře. Jednalo se o fotky v oblasti divadla. Na fotkách byli například Adam Mišík, Sara Sandeva, Vojta Dyk, Anna Polívková aj. Byly to krásné fotky a mnohdy i velice vtipné momentky. Než byla výstava zahájena promluvil Bolek Polívka, který vyprávěl humorné historky z divadla.

V sobotu večer jsem se konečně seznámila s jejich dcerou Anežkou, které je 14 let. Je to milá, poněkud ukecaná holka. V té ukecanosti jsme si podobné. Asi dvě hodinky jsme si povídali u ní v pokoji a poté jsme šli ven, kde se konal večerní táborák. Opékali jsme párky, zpívalo se u ohně, jedl se čerstvý kozí sýr a oheň hřál. 

Sobotní noc jsme měli strávit ve stanu, ale skončilo to tak, že mamka se sestrou spali na peci, bratr s Dominikem ve stanu a já u Anežky v pokoji. 

V neděli jsme měli rezervované kánoe a šli jsme sjíždět Jizeru. Měla jsem šílené nervy a asi hodinu jízdy a pravidelného pádlování jsem se nervů pořád nemohla zbavit. Naštěstí jsem se potom uvolnila a jízdu si užívala. V kánoi jsem jela s Anežkou a  se sestrou. Nejhorší byly peřeje. Jednou jsme najeli na velký kámen a chvíli nám trvalo se dostat zpátky na vodu a pokračovat v cestě. Jsem ale ráda, že mám novou životní zkušenost. Zpátky jsme si půjčili koloběžky a jeli na koloběžkách. Stihli jsme to tak akorát, a pak už jsme jen sbalili věci a nasedli do vlaku. 

Nakonec jsem si ten výlet užila a mám co vyprávět.

Vaše Kikuš.

Read More

Zážitky minulého víkendu

Ahoj, dnes mám překvapivě čas, jelikož brigáda mi pro dnešek odpadla. Takže využívám tuto možnost a něco málo Vám tady napíšu. Kdyby jste chtěli vidět videa a fotky, zkoukněte můj Instagram. :) Tak, a teď už se mi do uší dostává hudba, kterou momentálně poslouchám a já začínám psát..

V pátek jsem byla na návštěvě základní školy, kde jsem chodila. Měli tam takové to typické rozloučení, tak jsem se šla podívat. Zároveň jsem potkala pár svých bývalých spolužáků, takže jsme pokecali o tom, co je nového, jak se máme apod. Taky jsme byli za zástupkyní školy (zároveň je to má sousedka) a popovídali jsme si i s ní. Bohužel, během našeho vyprávění jí nedopřáli ani trochu klidu. Neustále za ni někdo chodil a volal jí. Bylo vidět, že paní zástupkyně se jen tak nezastaví. Později, kolem čtvrté odpoledne přijel Tomáš (přítel) i s rodiči a měli jsme grilovačku. Tomáš ještě přivezl i hermelín, protože ho miluje. Naložil ho bezvadně, takže jídlo bylo opravdu skvělé. Jak hermelín, tak i kuřecí či vepřové maso. Večer jsme s Tomášem ještě jeli na Sweetsen fest, což je takový festival Frýdku-Místku. Jeli jsme tam pouze na kapelu Mirai, která se proslavila písní: „Dítě robotí“. Jejich vystoupení trvalo hodinu a byli úžasní! Předvedli nádhernou světelnou, balónkovou i hudební show. Stálo to za to! :)

V sobotu přijel Tomáš a jeli jsme jeho krásnou novou Felicii do Staříče, kde jsem měla vystupovat na akci: „10 let TV Kabátice“. Generálka byla v 15 hodin a akce začínala oficiálně v 17 hodin. Zpívala jsem písničku od kapely The Vamps. Měla rychlejší rytmus, takže publikum to krásně roztleskalo a hned byla moje tréma pryč a řekla bych, že se vystoupení i celá tahle akce vyvedla nejlíp, jak mohla. Vystupoval zde i kouzelník Reno Black. Ty jeho kouzelnické triky mě mnohdy úplně vyvedly z míry. Fakt bomba! Ze Staříče jsme jeli pro Taťku od Tomáše a namířili jsme si to na Zvěřinové hody. S Tomášem jsme měli Srnčí guláš. Byl výborný! Tomáš u nás ten večer spal. :)

V neděli byl u nás Tomáš ještě do jedné odpoledne, a pak jel domů. My jsme potom jeli k prababičce a pradědovi. Strávili jsme u nich celé odpoledne, ale bylo to fajn.

A jak jste prožili víkend Vy? :)
Vaše Kikuš.

Pro letošní rok bylo symbolem spojení dvou měst. Frýdku a Místku.

Read More